Postarat se o rodiče, ano...ale

18. dubna 2024

Když čekáte přírustek do rodiny v podobně vlastního potomka, většinou se o tom dozvíte dostatečně dopředu a máte čas se na novou situaci připravit. Naše civilizace stojí na mnoha generacích před námi, které si předávají mezi sebou osvědčené postupy, rituály a někdy i pověry spojené s péčí o malé děti. O ně je pečováno ze začátku ve dne i v noci, primární pečující (většinou jeho vlastní maminka) je mu na blízku tak, aby miminko slyšela plakat a dál se zpravidla nevzdaluje. 

Zkušenosti generací před námi, ale i naše vlastní s výchovou potomků nám říkají, že se to časem zlepší. Dříve za první nalezený zub mamince náležely šaty, protože to byl čas, kdy mohla podle zvyklostí poprvé do společnosti a děťátko se bez ní pár hodin obešlo.

Když péče netrvá tři roky, ale deset a více...

A teď si představíme, že takhle fáze s miminkem, které nemůžete opustit ani na malou chvíli, netrvá několik měsíců, ale roky. Ano, řeč je o péči poskytovanou dospělým na konci života. Díky pokroku v medicíně bývá možné udržet při životě lidi, kteří by dříve tak vysokého věku nedosáhli. 

Tato situace, kdy se lidé závislí na péči druhé osoby dožívají v tomto stavu několik let, se v masovém měřítku rozšířila až koncem 20. století. Nemáme tedy vybudovanou tradici předávaných postupů, ale zároveň cítíme povinnost vrátit svým rodičům nebo prarodičům péči, které se nám dostalo jako dětem.

To je samozřejmě v pořádku, zároveň však není možné si myslet, že péči o seniora trvale ležícího, odkázaného na inkontineční pomůcky a speciální mixovanou stravu, sondu nebo peg zvládne jeden člověk sám. 

Když ši totéž představíte u miminka vybaví se vám vůně dětského pudru, míchání kašiček a pití z lahvičky z dudlíkem. Představit si to samé u dospělého už tak roztomilé není, zvlášť, když se v takové situaci ocitnete sami, nebo ji zažívá někdo z vašich blízkých. 

Také soužití se svými rodiči, kterému jsme za několik desítek let odvykli, nemusí být žádná idyla. Narozdíl od miminka, které péči většinou přijímá, v případě seniorů může akceptování péče komplikovat nastupující demence, nebo zkrátka i jen neochota připustit si fakt, že potřebuji pomoct v základních věcech sebeobsluhy od svých dětí.

Co tedy s tím?

Základem je sdílená péče. Znamená to nejen rozdělit si dny v týdnu, měsíci a období v roce, kdy se s někým dalším péči střídáme. Ale také určit úkony, které v péči pravidelně nechceme dělat, nebo si je od nás nepřeje provádět pečovaný. Typický příklad je osobní hygiena. Ne každý připustí, aby ho jeho děti viděly nahého/nahou. Aby syn vyměňoval svojí mamince inkontinenční pomůcky, bývá překážkou pro obě strany.

Pro tyto úkony je možné sjednat si zástup. Využít se dají terénní sociální služby nebo sousedská výpomoc. Obojí funguje podle Zákona o sociálních službách.

S koorfinací péče může pomoci tzv. case manager. Charakter této činnosti a její varienty, s jakými se v Česku můžeme setkat, přinesem v dalším článku. 

Závěrem je třeba zdůraznit: péče o seniory závislé na pomoci druhých v domácím prostředí je možná a dá se zvládnout, ale nesmí na to zůstat člověk sám.