Propuštění z nemocnice

13. dubna 2024

Poslední dobou se na naši Asociaci obracejí lidé- pečující nebo příbuzní seniorů, které se chystá propustit nemocnice do domácího ošetřování. Pro řadu z nich to znamená velikou životní změnu, ať už se rozhodnou péči poskytovat osobně a nebo tuto možnost nemají (jsou například samoživitelé a musí chodit do práce) a tak hledají vhodné řešení pro svoje rodiče či prarodiče.

V ideálním případě by s rodinou i pacientem (podle jeho možností) měl už v průběhu hospitalizace komunikovat sociální pracovník, který je zaměstnancem nemocnice a má v popisu práce připravit nemocného na pobyt doma, zejména pak zjistit, zda má vzhledem ke svému stavu ve svém původním domově vhodné podmínky. 

Propuštění osaměle žijícího seniora

V případě seniorů, kteří se vrací z nemocnice po delší nemoci, pokud předtím žili sami, což bývá běžné, čeká rodinu úkol vyřešit nové uspořádání bytu a někdy uvažovat i o stěhování, pokud se jejich blízký stal po nemoci či úraze závislým nebo závislou na péči druhé osoby a není předpoklad, že by se zdravotní stav seniora nebo seniorky do budoucna zlepšoval. 

Na takovou situaci není většinou nikdo z nás připraven. I v případě banálního úrazu zápěstí může dojít k tomu, že dosud soběstačný člověk je odkázán na pomoc druhých při sebeosluze a základních věcech, jako je příprava jídla, oblékání nebo hygiena. 

Sociální pracovník jako první záchytný bod nové životní etapy

A právě zde je klíčová role sociálního pracovníka v nemocnici. Příběhy, které posloucháme u nás v Asociaci jsou většinou příklady té špatné praxe, kdy rodina není ze strany nemocnice včas informována o nárocích, jaké bude mít péče o propuštěného pacienta.  Seznámili jsme se bohužel i s případem, kdy dezorientovanou paní po úraze, chtěli odvézt na jakoukoliv adresu, kterou jim sdělí po telefonu její syn. Ten byl přitom v jiném městě, pracuje na směny a stará se sám o malé dítě, tedy bez možnosti se o maminku okamžitě postarat, jak po něm bylo požadováno.

Taková situace je nejen z lidského hlediska nepochopitelná a nepřijatelná, ale ukazuje na pochybení nemocnice nebo konkrétního sociállního pracovníka či pracovnice. 

Je důležité se od začátku informovat o průběhu léčení během hospitalizace a výhlídkách na propuštění.

Ptejte se

- na nároky na obsluhu základních fyziologických potřeb pacienta

- pomůcky, jaké bude pacient potřebovat doma

-  zda bude třeba zahájit už v nemocnici šetření o přidělení příspěvku na péči

-  jaký stupeň závislosti se očekává (exitují stupně 1-4)

- kdy se předpokládá propuštění a jak brzy dopředu se o něm dozvíte

Zajistěte si

- informace o dostupných sociálních služnách ve místě bydliště

- zda máte nárok na Dlouhodobé ošetřovné (je třeba o něj požádat v den propuštění na zvláštním formuláři)

- příslušný formulář předem a seznamte se podmínkami jeho vyplnění

Dlouhodobé ošetřovné je dávka, která pomůže překlenout období, než je pacientovi schválen příspěvek na péči. Vyplácí se 90 dní a činí cca 60% původní mzdy u zaměstnanců. Řízení o příspěvku však trvá několik měsíců, v současné době i půl roku. Proto je potřeba mít rezervy a zapojit širokou rodinu do sdílení péče o vašeho blízkého. 

Dá se to zvládnout, ale nesmíte na to být sami. Sociální pracovník v nemocnici je první člověk, který by vás měl seznámit se statusem pečující osoby a co z něj vyplývá vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu pacienta. Měl by vás přesně a konkrétně navést, jak získat příspěvek na péči a další dávky (příspěvek na bydlení, dávky v hmotné nouzi, dlouhodobé ošetřovné, karta ZTP atd.)

Zkušenosti nových pečujících

Tento článek píšeme proto, že jsme se bohužel setkali s praxí, kdy sociální pracovnice v nemocnici postupovaly neprofesionálně a necitlivě k rodinným příslušníkům pacienta. Pletli si "ošetřování člena rodiny" s "dlouhodobým ošetřovným", nedali včas rodině vědět, že budou jejich blízkého propouštet a pak vydírali příbuzné tím, že jsou oni ti špatní, když si pro maminku okamžitě nepřijedou.

Pokud byste se dostali do takové situace, máte možnost požádat o přesunutí pacienta na tzv. sociální lůžko (§52 Zákona o sociálních službách). Tam může pacient zůstat dokud jeho prostředí není připraveno ho přijmout do domácího ošetřování. Dejte najevo, že o této možnosti víte a požádejte o ni, abyste se zvládli připravit na novou životní etapu. 

Jsme první generace (a nebudeme poslední), která řeší v takové intenzitě péči o svoje blízké na konci života. Máme už dvě generace seniorů. Lidé se běžně dožívají věku před devadesát let, neprodlužuje se ovšem délka života v plném zdraví. Na pečující o svoje rodiče a prarodiče tak vzniká mnohem větší nárok než kdy předtím. 

Není fér přirovnát péči o rodiče k tomu, co pro nás dělali, když jsme byli malí. Tato péče je mnohdy mnohem náročnější, bez časového horizontu- nevíme kdy skončí. Také nás na takovou situaci neměl kdo připravit. 

Je úplně v pořádku vzít si čas na přípravu i na rozmyšlenou a třeba i přiznat, že na to nestačím a potřebuju pomoct.  Sociální pracovník v nemocnici by měl být tím prvním, kdo vám jako pečujícím podá pomocnou ruku. 

Děkujeme všem sociálním pracovníkům, kteří svoji práci dělají profesionálně a citlivě vůči pacientům i jejich rodinám.

Kristýna Hypšová, viceprezidentka APEOS