Péče o klienta s cukrovkou
3.
-
Diabetes mellitus (cukrovka)
-
Inzulin
-
Glykemie
Obsah
Diabetes mellitus
Základní charakteristika onemocnění
Komplikace, hlavní rizika onemocnění
Aplikace inzulínu – správný a bezpečný postup
Postup při aplikaci inzulínu (stříkačka nebo inzulínové pero)
Komplikace při aplikaci inzulinu
Skladování inzulinu
Glykemie (hladina cukru v krvi)
Kontrolní odběr glykemie
Postup při odběru kapilární krve na vyšetření glykemie
Druhy inzulinu
Krátce působící humánní inzuliny
Krátce působící inzulinová analoga
Středně dlouho působící humánní inzuliny
Stabilizované směsi inzulinu
Dlouho působící inzulinová analoga
Kontrolní mechanismy asistentky sociální péče
Kontrolní mechanismy podávání stravy u diabetiků
Diabetes mellitus
Základní charakteristika onemocnění
Diabetes mellitus (obecně známý jako cukrovka) - onemocnění charakteristické výskytem nadměrného množství cukrů v krvi hyperglykémie* (porucha metabolismu sacharidů - cukrů).
Vyskytuje se v každém věku a postihuje obě pohlaví.
O cukrovku se jedná v případě, že hladina glukózy v krvi přesáhne hodnotu 10mmol/l*(mmol = vyjádření koncentrace – množství látky v SI jednotkách). Zvýšená hladina cukrů v krvi může mít 2 příčiny a podle nich rozdělujeme diabetes mellitus na 2 typy.
Diabetes 1. typu
- vzniká z důvodu nedostatečné produkce inzulinu* (hormon slinivky břišní). Propuká nejčastěji v dětství nebo v mládí a jedná se vlastně o autoimunitní chorobu, kdy vlastní imunitní systém ničí buňky slinivky břišní, které produkují inzulin.
Diabetes 2. typu
- je zapříčiněn sníženou citlivosti tkání vlastního těla k inzulinu (hormon inzulin je pro celý organismus nezbytně důležitý, protože vychytává cukr z krve a přivádí ho do orgánů a tkání celého těla. Tedy zajišťuje přísun hlavního energetického zdroje.) Vyskytuje se spíše u dospělých, a to hlavně obézních jedinců. Je často dědičný.
Komplikace, hlavní rizika onemocnění
Mezi náhlé komplikace řadíme příliš nízkou a příliš vysokou hladinu krevního cukru* (glukózy) v krvi.
Hypoglykémie (nízká hladina cukru) může mít více příčin, např. hladovění, přespříliš cvičení, opoždění jídla, alkohol, a podobně. Tato komplikace se projevuje pocity hladu, závratěmi, bušením srdce, či zmateností. Někdy se dokonce popisuje i mravenčení ve špičkách prstů. Pokud není léčena, může dojít až ke kómatu a smrti.
První pomoc - v případě hypoglykémie je podání tzv. rychlých cukrů* (snadno rozložitelných), např. sladkého nápoje. V případě, že už je dotyčný v bezvědomí, měl by dostat kostku cukru pod jazyk a být ihned ošetřen lékařem!
Hyperglykémie (vysoká hladina cukru) vzniká v případě nediagnostikované cukrovky, vynecháním inzulinové dávky nebo v době nemoci a stresu. Projevuje se klasickými příznaky diabetes mellitus, a pokud není léčena, může také vést až ke kómatu a následné smrti. Hyperglykemické koma se rozvíjí velice rychle. Od hypoglykemického ho rozeznáme pomocí typických znaků, jakými jsou opocení kůže, povrchové dýchání a nepřítomnost dehydratace.
První pomoc - podání inzulinu!
Pokud si nejsme jistí, o jaký druh komatu se jedná, nikdy nepodáváme inzulin, protože v případě hypoglykemického bezvědomí by mohl mít smrtící dopad!
Aplikace inzulínu – správný a bezpečný postup
Pomůcky - Inzulinová náplň, inzulinové pero, dezinfekce na kůži, sterilní tampóny, emitní miska.
Aplikace - Inzulin se aplikuje podkožními injekcemi v místech s větším množstvím tuku, nejvhodnější oblastí je břicho. Dalším místem vhodným ke vpichu je přední strana stehen a horní třetina hýždí. Místa aplikace je nutno střídat, doporučuje se postupovat systematicky (postupně střídat místa v jedné oblasti, další dny se přesunout na jinou oblast těla). Inzulín neaplikujeme do míst zanícených či jinak bolestivých. Místo aplikace ovlivňuje rychlost vstřebání, nejrychleji na břiše, poté z paží a hýždí a nejpomaleji ze stehen. Vstřebávání se může dramaticky změnit i při zatížení svalů v příslušné oblasti, proto se nedoporučuje aplikace inzulínu do paží či stehen před plánovaným sportovním výkonem.
Postup při aplikaci inzulínu (stříkačka nebo inzulínové pero):
- vytvořte kožní řasu nedominantní rukou
- upozorněte pacienta na vpich
- jehlu vbodněte v úhlu 45˚ vůči povrchu těla
- pokud aplikujete inzulín jehlou, aspirujte*(nasajte zpět) krev a aplikujte tlakem na píst lék rovnoměrně a pomalu
- pokud se objeví krev ve stříkačce, připravte nový lék a vyhledejte nové místo vpichu
- aplikujte dávku inzulínu
- vyjměte stříkačku
- přiložte sterilní tampón a rychlým pohybem jehlu vytáhněte
- přelepte tampón náplastí
- vytéká-li po vytažení jehly z místa vpichu inzulín, doporučuje se příště ponechat jehlu v kůži o 5-15 sekund déle
- v místě vpichu se může objevit kapka krve, které není třeba se obávat, krvácení se samo zastaví
Komplikace při aplikaci inzulinu
Nežádoucími účinky při léčbě inzulínem jsou zánětlivé a alergické komplikace, např. lipodystrofie* (zatvrdnutí), při kterém degeneruje podkoží a při opakování vpichů do stejné oblasti je inzulín nerovnoměrně vstřebáván.
Skladování inzulinu
Inzulin může být skladován při pokojové teplotě nejdéle ale 3 týdny. Pokud máte doma inzulin na delší dobu, je nutné jej uchovávat v ledničce. Inzulin ovšem nesmí zmrznout ani být vystavován teplotám nad 40°C.
Inzulín v peru (dávkovači) se v lednici neskladuje, pouzdro udržuje inzulín ve vhodné teplotě pro aplikaci, náplň v dávkovači nebo v zásobníku pumpy může být 6-8 týdnů. Náplň v dávkovači nemá být déle než 28 dní od začátku používání, dávkovač nemá být vystaven přímému slunci, nemá být umístěn blízko tepelného zdroje.
Glykemie (hladina cukru v krvi)
- sledovat dle ordinace lékaře
- dle stavu klienta
Kontrolní odběr glykemie
Pomůcky - sterilní tampóny, dezinfekce, glukometr, glukometrické papírky, emitní miska, jehla.
Postup při odběru kapilární krve na vyšetření glykemie
- Dezinfekce místa vpichu
- Krátký rychlý vpich do prstu klienta (střídat prsty)
- Přiložení a nabrání krve do glukometrického papírku
- Přiložení suchého sterilního tampónu na místo vpichu
- Glukometr v poloze on
- Vložení papírku a následné odečtení naměřené hodnoty
- Zápis naměřené hodnoty do dokumentace klienta
Druhy inzulinu
Krátce působící humánní inzuliny
- Podaný humánní inzulin začíná působit za 20-30 minut po aplikaci (nutno aplikovat tedy tento inzulin 20 -30 minut před jídlem). Maximálního účinku dosahuje 1-2 hodiny a doba působení dosahuje 6-8 hodin. Délka účinku je přímo úměrná velikosti dávky. Příkladem je Insulin HM-R, Actrapid®, Humulin R®, Insuman Rapid®.
Krátce působící inzulinová analoga
- Molekuly se tak liší rychlostí vstřebávání a dobou účinku. Jejich účinek nastupuje prakticky okamžitě (aplikují se bezprostředně před jídlem nebo během jídla). Účinek vrcholí za 30 minut a odeznívá po 3-4 hodinách. Příkladem jsou Humalog®, Novorapid® a Apidra®.
Středně dlouho působící humánní inzuliny
- Jsou tvořeny změnou jejich fyzikálně chemických vlastností (snížením rozpustnosti a zpomalením absorpce inzulinu z podkoží), aby se prodloužil jejich účinek. Inzuliny s protahovaným účinkem začínají působit za 1–2,5 hodiny, maximálního účinku dosahují za 4–12 hodin a jejich účinek končí za 12–16 hodin. Řadí se mezi ně Insulin NPH®, Insulatard® HM, Humulin N®, Insuman Basal®. Tyto typy inzulinu ovlivňují především lačné glykémii jako tzv. bed-time inzulin, tj. inzulin podávaný večer před spaním. Dále se užívají k pokrytí hyperglykémie v průběhu dne, mezi jídly.
Stabilizované směsi inzulinu
- směsi inzulinů krátce působícího humánního a středně dlouho působícího inzulinu v různých poměrech, nejčastěji 30:70. Používají se při inzulinových režimech, kde se používá v jedné dávce krátkého a středně dlouho působícího inzulinu. Mixtard®, Humulin M3® a Insulin HM-mix 30®
Dlouho působící inzulinová analoga
Používají se k substituci bazální hladiny inzulinu. Bazální inzuliny mají dlouhý poločas, minimální vrchol účinku a dávkují se jednou denně. Patří sem Lantus® a Levemir®.
Kontrolní mechanismy podávání stravy u diabetiků
- Zápis u lůžka (evidence u lůžka)
- Kontrolní mechanismus při přípravě a podávání stravy (evidence u lůžka)
- Kontrola množství snědené stravy pohledem
- Kontrola dodržování zásad pitného režimu – zápis